Evropa čelí krizi s odpady, jaká je budoucnost recyklace nebo využití odpadu?

0
441

Co se bude dít následně s vytříděným odpadem v Evropě, když největší příjemce zavře dveře pro nekvalitní odpadovou surovinu. Každý stát má svou vlastní politiku nakládání s odpady. V mnoha věcech se, ale od sebe moc neliší. Tedy ve všech vyspělých západních státech jsou zavedeny systémy pro sběr a třídění odpadů. Zejména se jedná odpady z obalů nebo výrobky s ukončenou životností.

Tak je to i v České republice, kde je motivací pro občana, aby více třídil a ušetřil za poplatky spojené se skládkováním. Co se děje s takto vytříděným odpadem, ale už není tak jisté.

Jaká je skutečná míra recyklace obalových odpadů?

Budeme se zde bavil o spotřebitelském odpadu z obalů (post consumer), nikoliv průmyslového odpadu z výroby obalů (post production).

Spotřebitelský odpad (post consumer), tak to jsou jednoduše naše denní odpadky, které produkujeme a běžně odhazujeme do košů. Tento odpad je znečištěn dalšími složkami odpadu, jako jsou například zbytky potravin, saponátů, nápojů a jiných nežádoucích věcí. Tyto odpady končí ve sběrných nádobách na tříděný odpad (ty barevné 😊) nebo také ve složkách směsného odpadu, ty černé popelnice ☹.

Odpady se dále druhově dotřídí, tedy na plasty, papír, sklo a jiné žádoucí komodity a tím vzniká druhotná surovina pro další využití. Tato surovina se nabízí dál zpracovatelům. Ty ji za tržní cenu vykoupí a takto vytříděnou komoditu dále upravují do vlastních výrobků nebo polotovarů.

A tady je v současné době problém, který se celý léta neřešil a jen posouval, protože nebylo potřeba. Po celou dobu tuto komoditu vykupoval čínský trh. Tyto druhotné suroviny, jako jsou například plastové lahve PET nebo obaly od různé drogerie nebo saponátů, musí projít cyklem další úpravy, než je možné surovinu v další výrobě použít.

Evropský recyklační průmysl si vystačil s lepší kvalitou odpadu a tu horší, tedy z hlediska nákladovosti na dotřídění posílal do Číny. Technologie v Evropě se neměnila a zpracovatelé si vybírali jen to co je pro ně méně nákladové. Tady je nutné říci, že se jedná o různé druhy odpadu, ale zůstaneme u těch plastových.

Plastové kelímky od jogurtů, nebo znečištěné folie od různých zbytků potravin a podobně. Tento vytříděný odpad putoval do čínských přístavů. V současné době je Evropa tímto odpadem přeplněna a neví se co bude dál.

Spoléhat na to, že čínská strana zvolní své rozhodnutí?

Nezvolní, dala jasný signál, že o špinavý a kontaminovaný odpad už nemá zájem. Takový odpad produkuje sama a je nucena se s ním sama vyrovnat a hledat vlastní řešení svého odpadu.

Tady je nutné, také zmínit, že Čína je stále zajímavý a udržitelný trh s druhotnými surovinami, ale chce kvalitní surovinu a za tu ráda zaplatí.

Tak by měla postupovat i celá Evropa. Hledat řešení v alternativách, jako je energetické využití nerecyklovatelných odpadů. Podporovat regionální zpracovatele odpadu, nikoliv jen velké kapacity spaloven, sběrné dvory nebo překladiště odpadu, ale přímo recyklátory, kteří mají zájem o surovinu, ale z hlediska znečištění nejsou schopni zpracování, protože další náklady jim zvedají cenu suroviny. Je nutné tyto odpady ještě dotřídit, ale na jejich náklady jim žádný systém už neprofinancuje, tak jako u prvotního vytřídění. Výstup suroviny bude cenově vysoký a to je z hlediska konkurence k primární surovině těžko obchodovatelné.

Podpořit různé metody třídění, zpracování a využívání odpadu jako zdroje. Měnit nerecyklovatelný odpad na kvalitní alternativní paliva. Nebránit vzniku novým zařízením na zpracování nebo využití odpadu, zjednodušit administrativní nároky při žádosti o udělování souhlasů. Také neznalost a neodbornost některých úředníků vede k byrokracii a přehazování kompetencí jak horké brambory.

Odpady jsou produktem naší každodenní činnosti a není to nic životu nebezpečného. Po celém území ČR je mnoho černých skládek a v mnoha případech to nikdo neřeší, protože není znám původce nebo majitel a místně příslušný orgán nemá prostředky na jejich likvidaci, a tak tam leží hromada různého odpadu a čeká až se tím bude někdo zabývat.

Nemluvíme o nebezpečných odpadech a chemických látkách, tady musí být postupováno tak, aby nedocházelo poškozovaní lidského zdraví a životního prostředí.

Je nutné se zbavit chiméry, že odpad je něco tak strašného, ale začít uvažovat, tak jako ten Číňan, který na tom postavil svůj byznys a zaplavil svými produkty celý svět.

Každý odpad by se měl zpracovat nejlépe v místě jeho původu. Zajistit si surovinovou nezávislost a zvýhodnit produkty, které se vyrábějí z recyklovaných surovin. Tlačit korporace, aby do svých výrobku přidávali druhotnou surovinu. Tady bude potřeba silné lobby, ale v tento moment je možné uspět a přesvědčit vlády, že podpora regionální recyklace je na místě.  

Dnes známe poplatky za skládkování nebo za předání odpadu ke spalování (energetickému využití). Poplatky se, ale v mnohém liší. Pokud je z odpadu vyrobené tzv. alternativní palivo (TAP), tak platí v mnoha případech příjemce, protože je to upravená surovina s jasnými normami.

Poplatek za předání odpadu k recyklaci?

O tom se zatím jenom potichu mluví, protože až doposud nebyl potřeba, neboť recyklace vycházela z přidané hodnoty vytříděného odpadu a jeho výstupem byla vždy surovina. Z kvalitně vytříděného odpadu je kvalitní surovina pro další výrobu.

Recyklace odpadu je náročný a nákladný proces. Tady je nutné se zamyslet co vlastně od recyklace odpadu chceme získat. Recyklace má smysl v okamžiku, kdy si najde recyklát (surovina) uplatnění a dokáže vyváženě konkurovat primární surovině.

Kvalitní třídění odpadu je jen začátek v celém cyklu materiálového využití odpadu.

Ona ta recyklace odpadu nás bude přeci jenom něco stát, když chceme přecházet na oběhové hospodářství.

Líbil se Vám tento článek?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here