Pouhým okem je neuvidíte, ale možná ovlivňují klima. Vzorky sněžných řas, i z Antarktidy, zkoumají čeští vědci

Plocha ledu kolem Antarktidy je aktuálně nejmenší v historii měření. Na jeho tání by se přitom mohly podílet i takzvané sněžné řasy. Pouhým okem jsou sice neviditelné, je ale možné si jich všimnout podle toho, že zabarvují sníh třeba do zelena nebo do červena. Jejich vlivem na klima se zabývají i čeští vědci, kteří mají vzorky nejen z Česka, ale právě i z Antarktidy.

„Ukážu vám naši nejsofistikovanější ledničku,“ otevírá na chodbě Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Linda Nedbalová jednu ze zhruba desítky lednic a ukazuje, kde vědci skladují sněžné řasy.

„Je zásadní, aby tam bylo světlo. Je tady 5,2 stupně. A tady vidíme, jak se ty různé řasy dají kultivovat,“ pokračuje.

Kousek Antarktidy v lednici

Lednice je plná zkumavek a malých skleněných baněk naplněných barevným roztátým sněhem.

„Plná lednice vzorků z Antarktidy. Vidíme i různé barvičky těch řas, ty jsou způsobené růzností pigmentu, nejenom chlorofylu, který je zelený, ale máme tu i červenou barvu,“ objasňuje Linda Nedbalová.

„A už se nám to oteplilo! Takže inkubátor protestuje. Nechám si venku lahvičku jen jednu, abych vám to vysvětlila,“ vědkyně v ruce drží vzorek sněžné řasy, tedy takového nazelenalého roztoku, a vysvětluje, jak ho vlastně s kolegy získali. A je to jednodušší, než by se zdálo.

„Třeba tohle jsme vlastně vzali z nějakého místa, kde byl zelený sníh. Prostě v outdoorovém obchodě nakoupíme kvalitní termosky a pokud je udržovaná aspoň v nějaké rozumné teplotě, tak vydrží několik dní,“ vysvětluje Linda Nedbalová.

Termoska není všemocná

V kvalitní termosce sníh sice vydrží, pod vlivem polárních řas už to ale tak jisté není. Způsobují totiž jeho tání.

„Tím jak povrch sněhu ztmavne, třeba tím červeným zabarvením, tak se změní optické vlastnosti sněhu, odrazivost sněhu. Ten sníh absorbuje víc záření a to způsobuje víc tání, než kdyby ten sníh byl přirozeně bílý.“

Podle Lindy Nedbalové je to ale začarovaný kruh. Polární řasy se totiž proti záření brání tím, že vytvářejí další pigment, který ale způsobuje tání sněhu.

„Samozřejmě to pak jednou skončí tak, že ten sníh úplně zmizí z té oblasti, případně ten ledovec, a pak už ten proces nebude fungovat,“ varuje.

Vliv řas na klima

V kanceláři Lindy Nedbalové je s námi i její dřívější studentka, teď už kolegyně, Eva Hejduková. V ruce drží takový menší přístroj, takzvaný datalogger a vysvětluje, že jeho prostřednictvím vědci získávají data přímo z terénu a mají tak přehled o tom, v jakých podmínkách a jakým způsobem polární řasy fungují.

„Jsou to dataloggery, které měří relativní vzdušnou vlhkost, teplotu i fotosynteticky aktivní záření. Tady ta ploška snímá i světlo. Tady jsou k tomu i nějaké háčky, kterými se to připne k tyči,“ ukazuje Eva Hejduková.

V praxi to funguje tak, že dataloggery konstantně sbírají data, která vědci následně převedou pomocí kabelu do počítače, a tam už vidí velmi přehledné grafy, díky kterým dokážou zkoumat jak vlastnosti sněžných řas, tak i jejich vliv na klima.